O tom, že bychom měli kriticky myslet, v poslední době slyšíme pomalu na každém rohu. Víme ale také, co to vlastně obnáší?

Myšlení může mít mnoho přídomků. Mezi nejčastější patří třeba pozitivní a negativní. Z populárních textů pak víme, že musíme myslet pozitivně, aby se věci podařily, a naopak že negativní myšlení přivede jednoho do hrobu. Kritické myšlení je ale něco trochu jiného, něco, o čem toho bylo napsáno už mnoho. Někteří autoři je považují za základ civilizace, jiní ho naopak vidí jako jedinou možnost jejího přežití. Co je kritické myšlení?

Úplná shoda nad definicí kritického myšlení nepanuje, podívejte se tedy stručně na tři různé přístupy k jeho vymezení. Začneme historicky, odkazem na Johna Deweyho, který je považován za průkopníka kritického myšlení. Ten sice ještě nehovořil přímo o kritickém myšlení, ale o tzv. reflektivním myšlení a určil ho jako:

Aktivní, vytrvalé a pečlivé uvažování o přesvědčeních nebo domnělých znalostech ve světle východisek, která je podporují, a dalších závěrů, které z nich plynou.

Deweyho vymezení reflektivního myšlení má mnoho společného i se současným pojetím myšlení kritického. V první řadě se jedná o to, že oba druhy myšlení jsou chápány jako aktivní procesy. Reflektivně ani kriticky nepřemýšlí ten, kdo pouze pasivně přijímá informace, ale musí se aktivně zapojit do jejich zpracování. ​Musí se ptát, zpochybňovat, hledat, zvažovat a tak podobně. To přitom musí být činěno ​vytrvale a pečlivě​. Nikoli tedy skokově nebo intuitivně. I když se někomu může vyjevit geniální nápad ve snu, je třeba říci, že tento nápad není výsledkem jeho kritického myšlení. Když se jindy z náhlého popudu rozhodneme např. neletět letadlem, a zachráníme si tak život, protože letadlo havaruje, opět toto rozhodnutí není chápáno jako výsledek kritického myšlení. ​Kritické myšlení je pracné, je něčím, o co se musíme snažit​. V tom jsou také jeho omezení, protože ne vždy je problém dost zajímavý nebo důležitý, ne vždy má prostě smysl dlouze rozmýšlet a je lepší si např. rovnou vybrat příchuť zmrzliny než zvažovat všechny možnosti.

Dewey ve své definici také zmiňuje, že máme přemýšlet o východiscích a dalších závěrech. Tedy o tom, co by mělo podporovat názory, a o tom, co z nich vyplývá. Jinými slovy, pokud chceme něco tvrdit, měli bychom přemýšlet o tom, zda pro to máme dobré důvody a zda to povede k přijatelným cílům.

Další přístupy ke kritickému myšlení na Deweyho navazují. Často se odchylují spíše ve volbě slovníku, který k popisu kritického myšlení užívají, než v tom, že by Deweyho pojetí problematizovaly. Někteří autoři tak místo o východiscích hovoří o faktech, která mají podporovat přesvědčení, nebo předkládají specifikaci nástrojů, které mají sloužit k jejich hodnocení. Zajímavě se k problematice vymezení kritického myšlení postavil Robert Ennis, který u něj ​zdůrazňuje orientaci na cíl​. Kritické myšlení není činěno samo pro sebe, ale s určitým cílem, totiž s cílem se rozhodnout:

Kritické myšlení je rozumné, reflektivní myšlení, které je zaměřeno na rozhodování o tom, v co věřit nebo co dělat.

Jak již bylo napsáno, nebudeme zde psát o tom, že nepanuje jednotný přístup k vymezení kritického myšlení, že se jeho teoretické uchopení v různých oblastech liší. V závěru se ale podívejme i na jednu ze současných definic kritického myšlení od Fischera a Scrivena:

Kritické myšlení je zkušená a aktivní interpretace a evaluace pozorování a komunikace informací a argumentace.

Vidíme, že se od předchozích zas tolik neliší. Zdůrazňuje ale navíc potřebu získávání ​zkušeností​. Jak bylo výše řečeno, výsledky kritického myšlení nepřijdou samy, naopak se dostaví jen soustředěnou prací. Díky ní získáváme zkušenosti, trénujeme a zlepšujeme naše vlastní kritické myšlení.

Je tedy patrné, že teoretikové se na základních rysech kritického myšlení shodnou, ale definují ho s ohledem pro potřeby své práce a oboru. Pro nás to může být ukázkou toho, jak pestrá je oblast kritického myšlení a v jakých směrech ho lze využívat.

Literatura

Dewey, J. (1910): ​How we think​, Heat.

Ennis, R. H. (1993): Critical thinking assessment, ​Theory into practice​, 32(3), 179–186.

Fisher, A. – Scriven, M. (1997): ​Critical Thinking: Its Definition and Assessment​, University of East Anglia, Centre for Research in Critical Thinking.